Jas 39 Gripen

JAS-39 Gripen, vyráběný konsorciem SAAB/BAE Systems, je jednomotorový, jednomístný (ve verzích JAS-39A/C) a dvoumístný (verze JAS-39B/D) středoplošný, víceúčelový bojový letoun čtvrté generace, smíšené konstrukce. Aby švédské letectvo (Flygvapnet) udrželo krok se zahraničními letectvy i na sklonku 20. století, definovalo již v polovině sedmdesátých let požadavky na nový víceúčelový nadzvukový letoun, jehož vývoj schválila v listopadu 1979 švédská vláda. Hlavním záměrem byla perspektivní náhrada všech verzí používaných strojů Draken a Viggen jedním typem schopným plnit v základní konfiguraci stíhací, útočné i průzkumné úkoly (ve švédštině Jakt/Attack/Spanning -odtud zkratka JAS). Nakonec byl vybrán projekt 2110, který byl doporučen vládě ke schválení. Úvodní kontrakt zahrnující stavbu pěti jednomístných prototypů a 30 jednosedadlových strojů JAS-39 první série získalo konsorcium firem vedených SAABem v červnu 1982.

První prototyp (39-1) byl dokončen po 604 dnech práce a slavnostní roll-out si odbyl 26. dubna 1987. Po rozsáhlých ověřovacích pozemních zkouškách poprvé vzlétl 9. prosince 1988 z továrního letiště v Linköpingu. Již při šestém zkušebním letu 2. února 1989 byl však prototyp zničen při přiblížení na přistání z důvodu kritické chyby v číslicovém řídicím systému letounu. Po jeho úpravách byly letové zkoušky obnoveny 4. května 1990, kdy poprvé vzlétl druhý prototyp Gripenu (39-2). Úvodní sériový stroj JAS-39A č. 39.101 poprvé vzlétl 10. září 1992. Švédské letectvo jej však ihned poskytlo výrobci k dalším zkušebním programům. Prvním strojem určeným k zařazení do švédského letectva se tak stal až letoun č. 39.102, zalétaný 4. března 1993 a slavnostně předaný 8. června. Bohužel, během předvádění nad Stockholmem 18. srpna 1993 došlo k jeho havárii. Na vině tentokrát byla citlivost řídicí páky při vybírání náročného manévru. Po detailním rozboru byl opět upraven číslicový systém řízení letounu a ve spolupráci s americkou firmou Martin Marietta (dnes Lockheed Martin) byl zahájen vývoj nového počítače systému řízení, který byl posléze montován i do již dříve vyrobených strojů. Nové letouny nejprve přicházely ke křídlu F7 v Satenäs, jehož první peruť dosáhla plné operační způsobilosti v roce 1997. Na této základně bylo postupně vybudováno i rozsáhlé výcvikové centrum pro typ Gripen, zhrnující například moderní učebny s počítači, trenažéry kabinových postupů, ale také full-mission simulátory. Následně se na Gripeny přeškolovaly další operační jednotky švédského letectva.

S malým odstupem za jednomístným Gripenem vznikala i jeho dvoumístná varianta JAS-39B. Neměla být ovšem určena pouze k výcviku nových pilotů Gripenů, jak by se mohlo na první pohled zdát, ale měla se stát plnohodnotnou bojovou verzí se shodnými výkony s jednomístným JAS-39A. Z důvodu umístění druhého pilotního prostoru je dvoumístná verze o 0,655 m delší. Prototyp dvoumístné verze č. 39.800 uskutečnil slavnostní roll-out 19. září 1995. Po nezbytných pozemních testech poprvé vzlétl 29. dubna 1996. První sériový JAS-39B (č. 39.801) jej následoval do vzduchu o sedm měsíců později 26. listopadu.

Rozsáhlé zkušenosti z vývoje a z operačního provozu Gripenů verzí A a B a prudký rozvoj technologií posledních 15 let se měly v plné míře odrazit v nových verzích C a D. Gripeny modernějších verzí objednaly švédské ozbrojené síly 30. června 1997. Nové varianty se pak měly od předešlých odlišovat řadou zcela nových či výrazně modifikovaných systémů, navíc byla zesílena konstrukce draku i podvozku. Stroje této verze pak mají také sloužit jako výchozí varianty pro Gripeny určené zahraničním zákazníkům. Jedním z hlavních rozlišovacích znaků nových letounů je možnost doplňovat palivo za letu pomocí teleskopického nástavce umístěného nad levým kanálem přívodu vzduchu k motoru a vyvíjeného ve spolupráci SAABu, BAE Systems a společnosti Flight Refuelling. Další podstatnou inovací prošel pilotní prostor. JAS-39C/D obdržel také nové závěsníky umožňující i použití standardní podvěsné výzbroje a výstroje NATO. Letouny jsou také vybaveny novým palubním počítačem, kyslíkovým generátorem a pomocnou energetickou jednotkou. Inovovány byly rovněž komunikační systémy.

První sériový JAS-39C (č. 39.208) poprvé vzlétl 14. srpna 2002. Dne 6. září téhož roku byl stroj slavnostně předán zástupcům švédského letectva. Dvoumístným ekvivalentem nové verze JAS-39C je varianta JAS-39D přebírající většinu jejích nových systémů. Navíc zadní pilotní prostor bude po všech stránkách zcela autonomní tak, aby mohl být plnohodnotně využit například jako taktické velitelské stanoviště. Další zvažovanou perspektivní úlohou pro dvoumístnou variantu jsou mise na detekci a umlčování protivzdušné obrany protivníka SEAD. První sériový stroj JAS-39D (č. 39.815) převzalo švédské letectvo v polovině roku 2004. Srdcem letounů JAS-39 Gripen je dvouhřídelový turbodmychadlový motor Volvo Aero RM12, který vznikl na základě osvědčeného amerického General Electhc F404-GE-400, vyvinutého pro dvoumotorový víceúčelový F/A-18 Hornet. Koncern Volvo získal licenční práva na motor v roce 1982. V rámci smlouvy jej pak modifikoval (dle dostupných pramenů až z 50 procent) podle švédských požadavků, kdy byl zvýšen jeho tah s přídavným spalováním z 72 kN na 80,5 kN. U motorů pohánějících letouny JAS-39C byl původní elektricko-hydraulicko-mechanický systém řízení nahrazen digitální řídicí a vyhodnocovací jednotkou FADEC. Letové zkoušky s takto upravenou pohonnou jednotkou byly zahájeny již na přelomu listopadu a prosince 1999 na stroji č. 39.101.